Okamžik

Jak malinko stačí, aby se člověk dostal do nebezpečné situace, či ohrožení života?

Čím si tyto situace přitahujeme a proč se nám dějí ?

Tyto myšlenky mne napadaly ještě dlouho po naší dovolené v Itálii. Každý rok se vydáváme na tuto cestu do hor. Lezení po skalách a vysokohorská turistika je náš relax. Tentokrát však bylo něco v nepořádku. První den jsme zachraňovali turistu, který podcenil své sily a uvízl na ostré skále. Druhý den, se i naše kamarádka dostala do života nebezpečné situace. Sesunula se z ledovce a zachytila se v suti. Vše naštěstí dobře dopadlo. Ovšem otázky zůstaly.

Mnoho lidí si říká proč zrovna já? Proč to tak musí být? Co jsem udělal/la špatně?

Myslím, že není důležité přemýšlet proč a co kdyby... Stalo se to, co se stát mělo, není potřeba se v tím zaobírat do hloubky a přemýšlet a trápit se nad otázkami proč zrovna já. Vše je tak jak má být. Intuice nám může napovědět proč se to stalo a pokud ne, není to třeba. Záměr, či příčina událostí se nám mohou vyjasnit třeba někdy zpětně a nebo zůstanou skryty. Takové situace můžou nastat i pro posílení kolektivu a jeho vědomí. Vše má svůj důvod.

Důležité je, si v takové chvíli uvědomit vděčnost za každý okamžik, který tu můžeme Být. Můžeme tak život prožívat v přítomnosti a pravé síle. Můžeme děkovat za každý okamžik a čas, který tu na Zemi máme.

Zůstávat vždy ve svém středu, zklidnit se, najít a být tím kým jsme, poslouchat svou intuici a věřit, že vše se děje pro naše nejvyšší dobro. Každá životní událost je našim posunem vpřed. Každý takový sebetěžší krok, slouží k uvědomění si něčeho, co jsme potřebovali zažít a prožít. Je to proto, abychom byli silnější a moudřejší. Abychom došli poznání.

Proto zapomeňme na tyto otázky, žijme přítomností a radujme se z každého okamžiku.